Loupak.cz - Vtipy

Malá Janička se vrátí ze školky s obvázanou hlavou.
„Proboha, co se ti stalo?!” zděsí se maminka.
Dívenka se rozvzlyká: „Pavlík po mně hodil kostku!”
„Copak jsi ho nemohla nechat, aby skládal ten obrázek jako první, když je to takový surovec?” rozčiluje se máma.
Janička upřesňuje situaci: „Dlažební kostku.”

Pepíček šel na diskošku a tam hráli: „Já, já, já, jenom já... kulometem, kulometem... tam vzadu v rákosí, tam vzadu v rákosí...”
Přišel k Pepíčkovi pan policajt a ptá se ho: „Pepíčku, nevíš, kdo zabil támhletu babičku?”
Pepíček mu říká: „Já, já, já, jenom já...”
„A čím?”
„Kulometem, kulometem...”
„A kde?”
„Tam vzadu v rákosí...”
Tak Pepíčka odvezli na policejní stanici a dali ho na rok do basy. Přišla za ním jeho maminka a povídá mu: „Opatruj se, Pepíčku.”
Pepíček odpoví: „Neboj, mami, až se za rok vrátím, hubu ti rozmlátím...”

Babička zpívá večer vnukovi ukolébavku. Po chvíli se vnuk ozve: „Babi! Jdi si zpívat do kuchyně - chce se mi spát!”

„Ach mami, jsem platonicky zamilovaná!” vzdychá dívka v náručí své matky. „Miluju Platona!”

Holčička ne a ne jíst. Stále by chtěla vědět, k čemu je to jídlo vlastně dobré. Otec se rozčílí a zařve: „To zelené tě ubrání před kurdějemi, žluté je fajn na zrak, bílé posiluje a to všechno dohromady tě zachrání před pořádným výpraskem, ty mrně jedno rozmazlený!”

Fanoušek přiběhne domů ze školy a volá: „Tati, dneska jsme se učili, že všechna zvířátka dostávají na zimu nový kožich.”
„To je pravda, ale před maminkou o tom ani muk.”

Pepíček přijde ráno do obchodu a ptá se: „Máte másro?”
„Ne, nemám,” odpoví prodavačka.
„A máte sádro?”
„Ne, nemám. A kdo tě posral?”

Maminka koupí chlapečkovi lízátko. Malý cestou z obchodu líže, líže a lízátko mu spadne na zem. Zvedne ho a chce ho znovu strčit do pusy, ale vtom ho matka zarazí: „Počkej, vždyť je celé od písku! Vrátíme se a já ti koupím nové.”
Jdou tedy zpátky do obchodu a chlapeček najednou povídá: „Mami, zastav, už tam nemusíme. Už jsem ten písek slízl!”

Jde pán po ulici a potká Pepíčka: „Chlapče, nevíš, kolik je hodin?”
„Ne, nevím,” odvětí Pepík, „ale můžu ti ukázat, jak daleko umím hodit kamenem.”

Pepíček se ptá paní prodavačky: „Máte tady toaletní papír?”
„A k čemu ho potřebuješ?”
„Na prodej.”